Vosí hnízdo

Navzdory názvu tohoto CD se ztřeštěná rocková formace Vosí Hnízdo právě z takové ‘hibernace‘ nedávno probudila a dává o sobě vědět náležitým způsobem. Kapela existuje už léta, na sklonku minulého století se dostala do povědomí především koncerty se (ne nutně stylově) spřízněným Alkeholem a podobnými partami – a také ulítlou image. V tomto trendu kapela pokračuje i dál; a že se pánové i s přibývajícími lety stále neberou příliš vážně, to dokladuje všech čtrnáct skladeb na novince.

Po hudební stránce je Vosí Hnízdo dost složité stylově zařadit. Se škatulkou ‘hospodský rock‘ si zkrátka nevystačíme, na něj je hudební výraz kapely příliš eklektický a svojský. Skupina si bere inspiraci tu z funky, tu z reggae, punku, sem a tam problesknou metalové kytary. Veselá nálada na desce převažuje, přesto se místy dostaneme až do undergroundové depky, i tu však ‘Vosy‘ předvádějí s úsměvem. Nejvíce to kapele sedí v melodičtějších místech – kousky jako TomRogalo, Magické setkání nebo samplem osvěžená Co se má stát naznačují, že Vosí hnízdo umí napsat hitovou skladbu. Naopak tam, kde se nutí do tvrdosti, působí těžkopádně. Celkovému soundu se vymyká závěrečná balada s klavírem Zase jsi sama,kde slyším v textu nenápadný pozdrav směrem ke Žlutému psu.

Vosí Hnízdo je jedna z kapel, kterou poznáte na první poslech. Jejich aktuální CD je sympatickou kolekcí, přesto se jedná o muziku, která spíš než do přehrávače patří na pódia, kdy je k poslechu nejlépe konzumovat něco ‘osvěžujícího‘.

Jan Martinek - www.irockshock.cz

Rovných dvacet let existující dobřichovické Vosí hnízdo nepatří zrovna mezi nejpilnější včelky – pardon, vosy – zdejší rockové scény. Donedávna mělo na kontě jen dvě alba, přičemž to poslední vyšlo už v roce 1998. Ovšem někdy se skutečně vyplatí nikam nespěchat, neboť novinka Vosohybernace svou kvalitou a hudební zajímavostí poráží obě své předchůdkyně jednoznačně na hlavu. Jak je to možné?
Vosí hnízdo bývalo synonymem takového zvláštně potrhlého, ale v podstatě celkem přímočarého řízného kytarového rock’n’rollu. Nová deska proto udivuje – přesněji řečeno, příjemně překvapuje – v mnoha směrech. Vosohybernace je pojata nesrovnatelně rafinovaněji než starší počiny a soubor se rozhodně nevyhýbá ani častým dobrodružným výpravám do poměrně komplikovaných a svébytně vystavěných hudebních zákoutí. Některé okamžiky – a není jich zas tak málo! – nechávají vzpomenout na geniální excentriky Primus, sem tam probleskne i odkaz novovlnného Pražského výběru.
Ani obsahově už nejde jen o nevážné srandičky a crazy úleťárny, protože část písniček v sobě vzdor přetrvávajícímu různě absurdnímu rozměru ukrývá daleko hlubší podtext. Sečteno a podtrženo: za tuhle desku se Vosí hnízdo v žádném případě stydět nemusí. Naopak!

Zlatý hřeb: UfoWjec, Vosohybernace, Letadlo
Zní to jako: pozdrav skupině Primus z Dobřichovic u Prahy

8.11.2011 | Autor: Petr Korál

Body: